Po Mečiarovi jsem hodil těžké křeslo. Ivan Gašparovič, kterého si Slováci před rokem zvolili prezidentem, vzpomíná na spolupráci s Mečiarem, Mladá fronta Dnes, 28. 4. 2005

Bratislava (Od naší zvláštní zpravodajky) ? Říkají o něm, že je lidový prezident ? je velkým fanouškem hokeje, motorismu, v autech dokonce i závodil, umí mluvit bez velkých frází politiků. "Už se těším, až mi bude prezident Klaus na hokejovém finále ve Vídni gratulovat," říká se smíchem Ivan Gašparovič, slovenská hlava státu, o hokejovém mistrovství ve Vídni.

* Jste velkým fanouškem Slovanu, prý máte na jejich stadionu i svoji židli. Je to pravda? 
Kdyby si na ni sedl někdo jiný, asi by ho shodila, mám ji na fotbale i na hokeji. Na Slovanu se postavily velké boxy pro VIP, všichni mě tam lákají, ale já zůstanu věrný své židli. Utkání Slovanu se dokonce snažím přizpůsobit i svůj program. 

* Je to rok, co si vás Slováci zvolili do čela státu. Myslíte si, že jste splnil jejich očekávání? 
Dal jsem si takové krédo: nebudu ten, kdo znervózňuje politickou situaci. A to se mi myslím podařilo. Je o mně známo, že se snažím občany chápat, vnímat jejich sociální postavení, tímto pohledem se také dívám na současné reformy na Slovensku. Slovensko by bez nich nemohlo ekonomicky růst a zřejmě by také zůstalo stranou velké rodiny bohatých zemí.

* Za ten rok jste se vrátil na výsluní zájmu Slováků a stal jste se dokonce druhým nejoblíbenějším slovenským politikem. Čím si to vysvětlujete?
Zůstal jsem tím, kým jsem byl. Vnímám názory obyčejných lidí, dokážu vyslechnout koaliční i opoziční strany. 

* V průzkumech jste dokonce předstihl Vladimíra Mečiara, dříve svého blízkého spolupracovníka v HZDS, se kterým jste se v roce 2002 rozešel. Je to pro vás zadostiučinění?
Vnímám to pozitivně. Už v době, kdy jsem byl v HZDS, se několikrát stalo, že jsem ho předstihl. Mým krédem je být na špici a Mečiara předstihnout. No, vlastně radši ne ? nerad bych ho v některých jeho aktivitách předstihoval.

* Myslíte si, že jste se za ten rok definitivně zbavil nálepky Mečiarovy pravé ruky?
Nikdy se nedalo říci, že bych byl jeho pravou rukou. Samozřejmě, že mě stranická politika zavazovala, ale pokud šlo o můj názor, netajil jsem ho. Myslím, že jsem Slovensko nemusel přesvědčovat, že jsem jiný než Mečiar.

* On byl premiér, vy jste byl předsedou parlamentu. V tom období udělalo Slovensko mnoho přešlapů. Loni před volbami jste se dokonce veřejnosti omluvil. Za co přesně?
Například privatizace: ztratila se spousta majetku, ale to se stalo i u vás. Přestali jsme také komunikovat s ostatními stranami a nedokázali jsme respektovat realitu.

* Když jste ho v prezidentském duelu porazil, nepodal vám ani ruku. Už jste ho přijal v roli prezidenta?
Ano, měl jsem schůzku s představiteli stran a Mečiar přišel za HZDS. Bylo to zajímavé. Já jsem chtěl mluvit o politice a on mi namísto toho oznámil, že na mě podá žalobu, protože jsem řekl, že lže. No, nakonec jsme přece jen trochu mluvili o postavení politických stran.

* Prý jednou v minulosti při vaší výměně názorů dokonce létaly i židle?
Já jsem po něm hodil těžké křeslo. Na zasedání parlamentu se urazil, že jsem mu nedal slovo, a odešel. Vyběhl jsem za ním a tam k tomu konfliktu došlo. Pak se zase vrátil zpět do jednacího sálu. On by si ho po mně hodit nedovolil.

* Překvapuje vás nyní, že Mečiar, člověk, kvůli kterému se Slovensko nedostalo v první vlně do NATO, nachází společnou řeč s premiérem Mikulášem Dzurindou? Média dokonce spekulují o jejich možné budoucí koalici. Může k něčemu takovému dojít?
To ukážou až výsledky voleb, o všem ostatním je nyní zbytečné mluvit. Pokud by se ale Mečiar dostal do koalice, nezajímalo by ho křeslo nějakého ministra nebo předsedy výboru, chtěl by jedině křeslo premiéra nebo předsedy parlamentu.
O reformách a ústavě EU.

* Vrátím se ještě ke slovenským reformám, o kterých jsme hovořili na začátku. Když se bavím s lidmi třeba v Rimavské Sobotě, kde je velká nezaměstnanost, říkají, že už žijí na samém pokraji bídy. 
Vím o tom, některé reformy, které by jejich situaci ještě zhoršily, jsem parlamentu vrátil. Jsou tu třeba příplatky u lékařů ? to není nejšťastnější nápad. Některé věci jsou dokonce přijímány velmi chaoticky. Vláda nevyhodnotila, jaké dopady mohou reformy mít, jednotlivé resorty mezi sebou své kroky nekoordinovaly a jen dál a dál sahaly do kapes občanů. Nelze to však zjednodušovat a říkat, že reformy jsou špatné.

* Podepíšete tedy zákon o zpoplatnění vysokoškolského studia, o kterém má rozhodovat parlament?
Myslím, že po skandálech ministra školství Martina Fronce s opakováním maturit z matematiky už o zákon nebude zájem. Navíc proti jsou některé parlamentní strany i studenti. Pokud ho ale dostanu na stůl, budu vycházet z jedné věci: ústava říká, že se stát musí postarat o vzdělání, zdraví a bezpečnost občana. To bude pro mě rozhodující.

* Podobný zákon v Česku nepřipadá v úvahu, zato však naší politikou hýbe kritika prezidenta Klause vůči evropské ústavě. Souhlasíte s ním?
Ve spoustě věcí se navzájem chápeme, v některých bodech s ním dokonce souhlasím. Otázce ústavy ale rozumím z jiného pohledu: pokud chci být v Unii a chci, aby fungovala, měl bych ústavu podpořit, což také udělám. I když jsou tam nedostatky, které bude třeba opravit. S prezidentem Klausem se ale vždy rád potkám, naše poslední setkání bylo velmi upřímné. Jen škoda, že nám nikdy nezbude čas na tenisové utkání.