Aktuality
   

Odpovede prezidenta SR Ivana Gašparoviča pre Prague Club, 1. 2. 2005

Úvod | Aktuality | Prezident v médiách | Prezident v médiách | Rok 2005 | Odpovede prezidenta SR Ivana Gašparoviča pre Prague Club, 1. 2. 2005

Proč jste se rozhodl studovat práva a především kriminalistiku?
To je banální, bylo nás šest chlapců z gymnázia ze třídy, kamarádili jsme se již od střední školy a všichni jsme se rozhodli, že v tom budeme pokračovat. V žádném případě to nebyl ideál typu „od malička jsem měl smysl pro právo spravedlnost. Bylo to prostě studium, o kterém jsme se dohodli kolektivně s kamarády. Přirozeně v průběhu studia jsem si již začal vybírat předměty, a i uvědomění si toho předmětu studia, i toho budoucího profesního života, tj. práva ve vztahu k jednotlivci i celé společnosti. Nakonec jsem se stal pedagogem, i přestože jsem tehdy dostal umístěnku (tehdejší systém nedovoloval svobodnou volbu pracovního umístění) v rámci praxe na prokuraturu. V roce 1968 byl vypsán konkurs na právnickou fakultu na katedru trestního práva, podařilo se mi v rámci tohoto konkursu se dostat na fakultu, a byl jsem tam až do roku 90.

Proč se právník rozhodl vstoupit do politiky, v kterém roce to bylo? Co Vás přivedlo zpět v 90. letech ?
až do té doby než mě oslovil Václav Havel a pověřil funkcí generálního federálního prokurátora. Tady začíná moje politická kariéra, byla to pro mě tehdy velmi těžká zkouška, i přestože mě po necelých dvou letech pan prezident Havel odvolal vysloveně z politických důvodů, byla to pro mě kromě psychické zkoušky i zkouška politická. To vstoupení do politiky nebylo ani tak moje rozhodnutí, bylo to ad hoc rozhodnutí. Funkce generálního federálního prokurátora byla na Slovensku dlouho neobsazena z oblasti trestního práva, tzn. Že jsem splňoval veškeré kvalifikační předpoklady (byl jsem na katedře trestního práva - kriminologie a kriminalistiky. Předtím jsem v politice téměř vůbec nepůsobil, sice v roce 1968 jsem v rámci prokuratury se zapojil do hnutí mladých prokurátorů, kteří podporovali politiku Alexandra Dubčeka a snažili se o očistu prokuratury od tzv. právníků, kteří v té době zastávali vedoucí funkce na prokuraturách a na soudech v celé Československé republice, kteří ukončili tzv. „právnické školy pracujících“, to byly přípravky, kde za jeden rok získali titul doktora práv, byl to pokus dostat na prokuraturu lidi, kteří absolvovali řádné studium, a nebyli tam z politických důvodů, to se mi nevyplatilo a nakonec jsem musel z prokuratury odejít.

Jste považován za jednoho z architektů slovenské státnosti. |Podílel jste se na tvorbě nové slovenské Ústavy. Na co jste kladl největší důraz.
Tehdy ČR i SR přecházeli do stádia reforem, měnil se celý právní pořádek a vlastnické vztahy, politika slovenská i česká se dostávala do principů záp. demokracie. Koncepce Slovenské Ústavy přirozeně vycházela z Listiny občanských práv a svobod. Myslím si, že je to Ústava moderní, která se vyrovná všem západním demokratickým Ústavám, takto byla hodnocená v době vzniku a je tak hodnocená i dnes. ČR nicméně svoji Ústavu schválila později, Slovensko ji schválilo ještě v dobách Federace, ČR v době, kdy ještě neměla schválenou Ústavu, měla nesporné legislativní problémy. Byl jsem rád, že tomu jsme dokázali na Slovensku předejít. Např. i takovým problémům, jakou měla v tehdejší době Ruská federace, která neměla schválenou novou Ústavu a chybělo rozdělení kompetencí prezidenta, parlamentu, vlády, a já jsem přesvědčený, že kdyby měli Ústavu nebyli by si rozstříleli Dumu (parlament). Velmi jsme dbali na to abychom Ústavu v době vzniku Slovenského státu měli odsouhlasenou Ústavu od expertů Rady Evropy.

Mohl byste zmínit zásadní novelizaci slovenské Ústavy?
Proběhly tři novely, dvě menší jedna velká, která bohužel Ústavě Slovenské republiky neprospěla, ta novela byla podnícena vstupem Slovenska do EU. Novelizace proběhla tak nešťastně, že dnes na Slovensku už předem platí legislativa EU, kterou EU prozatím neschválila. A to není na chválu slovenské Ústavy.

Jak v této souvislosti hodnotíte po 13 letech rozdělení Československa?
Československo se rozdělilo po dohodě, snaha Slovenské strany nebyla v té době rozdělení příliš nakloněna, tehdy se na Slovensku hovořilo o možnosti konfederace s Českou republikou. Dokonce z Čech byly názory o tzv. „dvojdomku“.
Dnes môžem povedať, že rozdelenie ČSFR bolo správne a našim vzájomným vzťahom, dokonca prospelo. Svojím pokojným a kultúrnym rozchodom sme boli príkladom pre iné krajiny, ktoré sa nachádzali v podobnej situácii. Slováci a Česi však navždy zostanú spriatelenými národmi. Máme k sebe najbližšie, sú tu spoločné politické, historické, kultúrne i rodinné väzby a dnes sme spoločne členmi EU a NATO.

Bylo zvolení Vás za prezidenta překvapením pro Vás samotného?
Po té, co jsem odešel z Hnutí za demokratické slovensko a založili jsem stranu hnutí za demokracii, jsem se věnoval organizaci strany, přípravě programu této strany a vůbec jsem neuvažoval o tom, že bych do následujících prezidentských voleb měl jít jako kandidát. Teprve po několika diskuzích s přáteli a některými slovenskými politiky padl názor, že bych měl kandidovat, jsem se rozhodl, ale i to s určitou podmínkou, a to že se prezidentských voleb budu účastnit jako občanský kandidát, ne politický kandidát, a na to bylo třeba sesbírat … podpisů. A pak také garanci poslanců, tzn. že jsem získal i důvěru parlamentních stran. Bylo dvanáct kandidátů, když jsem se díval na všechny kandidáty, věděl jsem, že nemusím být neúspěšný. Základem mého úspěchu z tohoto pohledu a po analýze všech možností bylo, že pokud postoupím z prvního do druhého kola, mám největší šance stát se prezidentem.

Jaká je Vaše prezidentská vize: můžete ji blíže specifikovat?
Tím, že jsem se postavil do pozice kandidáta občanů, a ne politických stran, i můj program byl koncipován z určitých principiálních pohledů ke vztahu k občanovi slovenské republiky s tím, že moje krédo bylo, a bylo tak prezentováno i po celou dobu volební kampaně: „Cítím sociálně a myslím národně“. To chci zachovat, prozatím jsem přesvědčen, že jsem se rozhodl velmi správně, a svědčí o tom i občanská podpora, kterou na Slovensku mám, a myslím, že se mění i podpora politických stran, které v rámci prezidentské kampaně mě nepřijali. Slovensko kromě toho,že musí zvednout ekonomickou efektivitu a odstranit sociální rozdíly, potřebuje i politickou stabilitu a klid. Z tohoto pohledu, jsem řekl, že nechci soupeřit s parlamentem a vládou, nicméně právě naopak. Chci být tím, kdo bude vztahy s prezidentskou kanceláří dávat do pozitivního světla, i přestože nesouhlasím se vším co dělá sněmovna a vláda, ale není potřeba vyvolávat spory. Je potřeba hledat řešení v diskuzi ne ve sporech. Prozatím mohu říci, že s vládou i s parlamentem, mám vztah pozitivní, i přestože jsem se zpočátku rozhodl, že prezident může některé kompetence postoupit vládě (např. při schvalování/ratifikace zahraničních smluv). Došlo k rozdílným názorům ohledně vrácení zákonů týkajících se reforem, ale po určitém čase se ministři snaží uplatnit v novelizacích reformních zákonů.

Považujete přímou volbu prezidenta za úspěšnou? Jaká jsou pozitiva či negativa přímé volby prezidenta?
To že se Slovensko rozhodlo pro tento princip volby, je rozumné, protože občan je bezprostředně zainteresovaný na volbě, na druhé straně ale závisí na systému navrhování prezidentů. Pokud však budou kandidáty navrhovat politické strany své kandidáty, nevidím výrazný rozdíl mezi přímou a nepřímou volbou. Pokud do přímé volby navrhují politické strany, volí opět prezidenta příslušníci a sympatizanti jednotlivých politických stran. Určitě je v konečném rozdíl, rozhoduje širší veřejné mínění, a především při přímé volbě mohou volit příslušníci jedné politické strany jiného prezidenta než jim navrhuje daná politická strana, pokud jim z jakéhokoliv důvodu nevyhovuje. Kdežto v parlamentu je tvrdě navázaný na politickou stranu. Tzn., že v konečném důsledku je přímá volba prezidenta je demokratičtější.

Slovensko prodělalo v poslední době několik důležitých … reforem? Jste jejich podporovatelem ? – V poslední době se nechává slyšet předseda Senátu, že bude Senát tlačit na vládu, aby tyto reformy v Čechách provedli taktéž. Myslíte si že už se dávno ukazují pozitiva reforem?
Slovensko začalo velmi dynamicky realizovat reformy, které jsou potřebné, ať už jako součást EU či nikoli. Dnes máme na Slovensku 19% rovnú daň, realizujeme rozsiahlu dôchodkovú reformu, rovnako sa rozbehla reforma zdravotníctva a teraz sa diskutuje o reforme vysokého školstva. V mnohých reformách sme předběhli dokonce aj pôvodné členské štáty EÚ jako napr. Nemecko, či Francúzsko. Otázka je zda reformy měly být provedeny takovou formou, a agresivitou, takovým způsobem. Tím, že jednotlivé reformy na Slovensku provádí rezortní ministři, pouze z hlediska svého rezortu, a ne v souladu s ostatními ministerstvy, neexistuje kontinuita usměrňování reforem tak, aby negativní dopad reforem nebyl na občanovi. Na Slovensku se v současné době dostává občan do velmi složitého sociálního postavení.

Jak jste již řekl, „EU není strašákem“, jak se díváte na Návrh Ústavní smlouvy?
Členství Slovenska v EU je pro Slovensko výhodné a je to jistě velmi správné. Pohled na Ústavní smlouvu je trošinku odlišný, tato smlouva nemá charakter Ústavy, ani obsahově ani formálně, je to skutečně pouze smlouva která soustřeďuje několik smluv a dohod vytvořených v rámci existence EU. Smlouva, která zjednodušuje celou administrativu řízení EU. Z tohoto pohledu se dá považovat za pozitivní. Na druhé straně tím, že se přijímá tato smlouva o EU se vytvořily dva tábory. Ten první říká, že přijetím návrhu Ústavní smlouvy dostává EU charakter státu, dokonce superstátu a druhý názor je, že státy které vstupují do EU a budou se řídit Ústavní smlouvou ztrácí suverenitu a samostatnost absolutně. Výsledkem toho všeho je, že ani jedna strana nemá pravdu, protože EU nemá povahu státu, a není ani pravda že státy neztrácí suverenitu. Ztrácí. Tato smlouva není dokonalá, obsahově zde existuje mnoho problémů. Od otázek procedurálních až po otázky ekonomické. V mnoha částech Ústavní smlouva omezuje svobodné podnikání. Mohli bychom hovořit přirozeně o některých dalších negativech.

Jste pro její ratifikaci?
Je potřeba si položit i dnes otázku, zda chceme existenci EU. Pokud váháme o smyslu existence EU, jde o něco mnohem vážnějšího a nedá se o tom rozhodnout pouze podpisem Ústavní smlouvy, ale zamyslet se vůbec nad celkovým působením Evropy do budoucnosti. Pokud ano, je nutné tuto smlouvu ratifikovat. Především z toho důvodu, že je to první rozhodnutí tohoto druhu, které pokud by mezi členskými státy neprošlo, byla by to velká rána do zpochybnění evropské integrace. Smlouvu je třeba přijmout, a to již v současné době. Už dnes je potřeba přemýšlet o tom, které nedostatky bude nutné v budoucnu novelizovat. Jsem za ratifikaci, nicméně s tím že bychom již v současné době hledat přijatelné cesty toho co se neosvědčí, aby bylo v souladu subjektivnosti a rovnosti postavení jednotlivých členských států v Unii realizováno. Já osobně si myslím, že EU má svoji budoucnost, a měli bychom ji chápat jako pozitivum pro evropskou politiku.

Má si Slovensko v rámci svého současného mezinárodního postavení hledat nové regionální partnery?
Já mám na to trochu jiný pohled, o kterém hovořím již několik let. Pokud chceme, aby fungovaly a vzájemně spolupracovaly OSN, NATO a EU, je potřebná jejich reorganizace. Ve vztahu vzájemné akceptace, aby nedocházelo protichůdným rozhodnutím. Dokonce si myslím, že bude nezbytné, vytvořit určitý sankční systém v rámci spolupráce těchto tří institucí. Jinak nebude dána jednoznačná zodpovědnost. Nespornou úlohu by měla i do budoucna sehrávat Visegrádská 4.

Jakou vidíte její sílu. Doposud nebyla příliš jednotná.
Budoucnost V4 vidím velmi pozitivně, pokud budou jednotliví členové smluvené dohody vzájemně dodržovat. Členství v EU je k tomu bezesporu více motivuje. V této souvislosti souhlasím s názorem současného prezidenta České republiky, Václava Klause, že je nutno dodržovat dohody, které byly dojednány, pak bude V4 silná. Václav Klaus koncipuje postavení V4 na konkrétnosti, dle momentálních potřeb jeho členů, tzn. jako těleso, které nebude organizačně stálé, bez stálého statutu. I tento způsob spolupráce je pro mě přijatelný.

Jak se v této souvislosti díváte na další rozšíření EU? Jste pro vstup Turecka či Ukrajiny do Unie?

Turecko se uchází o vstup již třicet roků, a Unie se musí postavit k Turecku jednoznačně, tzn. za jakých podmínek je možný případný vstup. Co se týče Ukrajiny, ta je na nejlepší cestě stát se členem EU, ale ne pouze proto že Ukrajina chce, ale přirozeně až po splnění Maastrichtských kritérií. Já osobně členství Ukrajiny v Unii velmi podporuji, je to náš bezprostřední soused a naše spolupráce s ní je z hlediska politického a ekonomického jednoznačná. Mám na mysli především nezbytnou spolupráci v oblasti energetického průmyslu, tranzit ropovodu z Ruska. Tzn., že politika Ukrajiny pro Slovensko bude velmi důležitá i jako kandidáta na člena EU, ale i na možného kandidáta NATO.

V současné době žije celé Slovensko Summitem .., Je považován za největší bezpečnostní akci v dějinách Slovenska, co od něj do budoucna očekáváte, máte nějaký konkrétní cíl?

Pro Slovensko je střetnutí prezidenta USA a Ruské federace z hlediska mezinárodní politiky a vnímání Slovenska jako důvěryhodného státu velmi významné. Tento význam je i v tom, že toto střetnutí má vliv i na vnitřní politiku a ekonomiku, a přirozeně na rozvoj obchodních vztahů s jinými státy. Akceptuje se tím také ekonomická schopnost Slovenska dnes již nejenom přijímat investice, ale dokonce též investovat mimo Slovensko. Slovensko nabude významu také v tom, že na 60. zasedání Valného shromáždění OSN se staneme členem nestálým členem Rady bezpečnosti. Slovensko se tak může stát zemí podílející se na rozhodnutích o závažných mezinárodních otázkách. Protože rozhodování OSD je de facto rozhodování v rámci Rady bezpečnosti. I z tohoto důvodu si myslím, že uznání Slovenska je velmi důležité. Budeme se také snažit o zrušení vízové povinnosti, problém je do jaké míry může dojít v nejbližší době k akceptaci. V USA byl v nedávné době také polský prezident Alexander Kwasniewski a došlo k dohodě, že se tento problém bude do budoucna řešit. Problém je v tom, že nerozhoduje sám, ale bude o tom rozhodovat Kongres, kde je velké množství negativních názorů. Jsem však přesvědčený, že i tento summit může postavit Slovensko do pozice, kdy USA budou muset akceptovat, že Slovensko je spojencem USA, je členem aliance a respektuje demokratické principy. Na druhé straně, i USA budou nuceny přehodnotit politiku vzájemných vztahů nejen ke Slovensku, ale ke všem členům NATO.

Stretnutie s prezidentom USA G. Bushom potvrdilo vysokú úroveň slovensko-amerických vzťahov. Za pomerne krátky čas od svojho nástupu do funkcie prezidenta som sa s prezidentom USA Georgeom Bushom strefil už po štvrtýkrát.
Potešilo ma aj to, že americký prezident označil návštevu Slovenska za najvzrušujúcejšiu časť svojho pobytu v Európe.
Fakt, že sa americký prezident stretol s prezidentom Ruskej federácie Vladimírom Putinom práve v slovenskej metropole označil George Bush za veľké posolstvo pre všetky krajiny, ktoré museli bojovať a bojujú za slobodu a demokraciu.
Tlmočil som americkému partnerovi aj najpálčivejší problém slovenských občanov vo vzťahu k USA a to vízovú povinnosť. Požiadal som ho o prehodnotenie súčasného stavu.
George Bush na margo uvedeného problému poznamenal, že chce aby jeho cesta na Slovensko zanechala slovenským občanom, ale aj občanom ďalších východoeurópskych krajín jednoznačný odkaz, že sa bude usilovať presvedčiť Kongres, aby boli podmienky vízovej povinnosti v budúcnosti zliberalizované a zjednodušené.

Čo sa týka rokovania s prezidentom V. Putinom – potvrdil sa obojstranný záujem o prehlbovanie ekonomickej spolupráce, o jej intenzifikáciu aj v oblasti kultúry, vedy a vzdelania. Prezident Putin ma pozval do Moskvy na oslavy 60. výročia skončenia 2. svetovej vojny. V diskusi sme sa nevyhli ani témam spolupráce EÚ a Ruskej federácie, kde má RF viac ako 50 percentný podiel na obchodnom obrate. Prezidentovi Putinovi som vysvětlil náš postoj k zahraničněpolitickým témam ako členského štátu NATO a EÚ. Vladimír Putin jako aj Georgie Bush poďakovali Slovensku za bezproblémový priebeh a organizáciu ich vrcholnej schôdzky v Bratislave. Myslím si, že to zviditelnilo Slovensko nie len v oblasti svetovej politiky, ale aj v oblasti cestovného ruchu.

Jak trávíte volný čas?

Volného času mám velmi málo, ale pokud ho mám, a dokonce mi v něm brání, a to je jízda autem. V současné době se mým „oblíbeným“ autem stalo služební BMW. Ale jinak já osobně mám rád Porsche. Já jsem dříve jezdil závodně. V loňském roce jsem se ještě zúčastnil mistrovství Evropy, kde jsem startoval ….Pustili mě sice pouze jako předjezdce, ale měl jsem lepší čas než mnozí soutěžící. Teď mi mají připravit auto, protože mi platí mezinárodní licence, je možné, že si ještě tento rok zajezdím na nějakých závodech. V Malajsii v minulém roce mi při oficiální návštěvě nabídli odjezdit si na okruhu formuli F1 v Sepangu při Kuala Lumpur na řádném okruhu F1 absolvoval 5 kol v 270 km za hodinu na Porsche GT3. Překvapením bylo, že volant byl na pravé straně.

Jinak jsem velkým fanouškem ledního hokeje, byl jsem 29 roků ve Svazu hokeje, byl jsem i hráčem Slovanu Bratislava i funkcionářem v tomto klubu. Hrál jsem basketbal na VŠ za Slávii UK Bratislava na Univerzitě Komenského. I fotbal.

Jaké je Vaše životní krédo?

Ve vztahu ke mně: „Být zdravý, mít dobrou náladu a být vždy v dobré společnosti“, to je moje, ale jinak bych byl velmi rád, aby mě lidi brali takový jako jsem, protože v této funkci chci sloužit občanům. Byl bych rád, kdyby se mi to podařilo.

Na začiatok stránky
Verzia pre tlač
© 2005 Kancelária prezidenta SR. Spracované v redakčnom systéme SwiftSite spoločnosti ELET.  [Technické informácie]