Aktuality
   

Mezi Štúrem a Dubčekem, Týden, 12. 4. 2004

Úvod | Aktuality | Prezident v médiách | Prezident v médiách | Rok 2004 | Mezi Štúrem a Dubčekem, Týden, 12. 4. 2004

Nový slovenský prezident Ivan Gašparovič vzhlíží k Ľudovítu Štúrovi a Alexandru Dubčekovi, k národovectví a socialismu. Když vyvrací dohady o podílu na nekalé privatizaci firmy Nafta Gbely, přichází s dobrozdáním bývalého stranického šéfa, dnes nepřítele Vladimíra Mečiara, jehož právě porazil ve volbách.

* V devadesátých letech jste byl čelným představitelem HZDS, předsedou Národní rady SR. Na Slovensku se kradlo ve velkém, poslanci byli vylučováni z parlamentu, bývalý ministr hospodářství a později šéf Slovenského plynárenského priemyslu Ján Ducký byl brutálně zavražděn. Jak se díváte na své působení v té době?
To se nedělo jen na Slovensku.

Také na Slovensku.
To je průvodní znak přechodu od socialismu k tržnímu hospodářství. Privatizace byla nevyhnutelná, ale přinášela takové jevy. Byla katastrofa, že se takovým způsobem privatizovalo. Ale byl to krok, který bylo nutné udělat. Takže neberte Slovensko jako výjimečný stát, jinde se to dělo také.

Ptali jsme se na vaši osobní odpovědnost.
Podíl na tom určitě nesu. Byl jsem přece generálním prokurátorem ČSFR, stál jsem u zrodu zákonů o privatizaci. Na Slovensku jsem předsedal Národní radě, nerozhodoval jsem ale sám. Bylo tam dalších sto čtyřicet devět poslanců.

Byl jste předsedou NR SR v době, kdy byl protiústavně vyloučen poslanec František Gaulieder. Nevystoupil jste proti tomu, ač jste byl členem grémia HZDS a druhým nejvyšším ústavním činitelem. Nekřičel jste: není možné vyloučit poslance za jeho názory.
Já byl ten, kdo vystoupil. Požádal jsem poslanecký klub HZDS, abych nemusel v této věci hlasovat, a nehlasoval jsem.

Proč jste nehlasoval proti?
No protože jsem žádal, abych se k této věci vůbec nemusel vyjadřovat jako předseda Národní rady (NR). S tím, že jsem měl svůj názor. A jsem velmi rád, že jej potvrdil i ústavní soud. Ano, řekl jsem, že NR udělala chybný krok. Souhlasím, byla porušena občanská práva a já byl při tom. Jen znovu opakuji: nehlasoval jsem, poté co jsem vystoupil v klubu, že nebudu hlasovat.

Nepodlehl jste jistým tlakům? Váš bývalý mluvčí Luboš Jurík v tisku naznačil, že jste proti odvolání Gauliedera nevystoupil kvůli vašemu podílu na privatizaci firmy Nafta Gbely. Jurík popsal, že jste těsně před svým rozhodnutím o nehlasování s někým půl hodiny telefonoval a nikdo u toho nesměl být.
K Naftě Gbely se vyjádřil jednoznačně Mečiar v televizní relaci. Řekl, že ve vztahu ke mně nic takového nebylo. Myslíte si, že bych o takovém telefonátu mluvil před nějakým Juríkem? Zkuste se zeptat, zda lidé věří Juríkovi, nebo mně.

Vraťme se k vraždě Jána Duckého. To je událost, která v poslední době asi nemá v Evropě obdobu. Bývalý ministr, později ředitel klíčové firmy v zemi, byl popraven několika kulkami do hlavy. Sledujete ten případ? Pohnulo se vyšetřování, nebo byl prostě popraven a je to jeho problém?
Není to jeho problém. Jedná se o nečinnost v trestním řízení. To je všechno, co k tomu mohu říci.

Přejděme k jiné ožehavé kauze, únosu syna vašeho předpředchůdce, prezidenta Kováče. A zase: vše se odehrálo v době, kdy jste předsedal Národní radě. Zajímáte se o osud bývalého agenta tajné služby SIS Oskara Fegyeverese, který se přiznal k účasti na únosu? Je to slovenský občan, jenž emigroval kvůli této kauze. Je to hlavní svědek.
Ano. Tu otázku musíte položit orgánům činným v trestním řízení.

Máte jako slovenský prezident zájem, aby se vrátil člověk, který emigroval z politických důvodů?
Mám zájem, aby orgány činné v trestním řízení plnily své povinnosti a vyšetřovaly všechny případy bez rozdílu, jak jim ukládá zákon. Zasahovat do jejich činnosti nemohu.

A pokud tak nekonají?
Na to jsou přece orgány, které je k tomu mohou přinutit.
Vyšetřovatel únosu Kováče juniora Robert Remiáš byl zavražděn. Opozice tvrdila, že jde o akci SIS. Vy jste jako předseda NR SR mluvil o tom, že "pomlouvají Slovensko".

Vy máte vždycky taková hodnověrná vyjádření...
Nevzpomínám si, že by tomu tak bylo. Ale jsem přesvědčen, že v mnoha věcech, které se Slovensku tenkrát vytýkaly, nebyli kritici celkem objektivní. Já mohu říci jen to, že bych byl nejraději, kdyby všechny kauzy byly vyšetřeny a kdyby v nich bylo definitivně rozhodnuto, aby se nedalo spekulovat.

Kam byste sám sebe zařadil v minulém režimu, mezi šedou zónu, odpůrce režimu, nebo mezi ty, kteří jej podporovali?
V roce 1968 jsem podpořil aktivity Alexandra Dubčeka. Chtěl jsem, aby provedl revizi režimu. Od té doby jsem se politického života nezúčastňoval. V komunistické straně jsem byl od jara do podzimu 1968. Po příchodu vojsk jsem musel změnit pracoviště, šel jsem na právnickou fakultu a tam zůstal až do roku 1989.

Ale kam byste se zařadil? Mezi tu šedou zónu?
Nemyslím si. Několik vystoupení a reakcí jsem tehdy přes Revoluční odborové hnutí měl. Ale víc jsem se, přiznám, věnoval činnosti ve sportovních organizacích.

Nedávno vyšla kniha rozhovorů Prezident Ivan Gašparovič, které s vámi vedl Drahoslav Machala. Tohoto člověka lze najít v Cibulkových seznamech jako agenta StB s krycím jménem Pamír. Nevadí vám, že s vámi udělal rozhovor takto evidovaný autor?
Tento poznatek jsem neměl. Tu informaci jste mi řekli..., ne, to bych nemluvil pravdu, že právě teď, ale někdo jiný a až potom, kdy kniha vyšla. Machala je myslím místopředsedou slovenských spisovatelů. Jeho chování a práce jsou ve vztahu k současnému zahraničněpolitickému postavení Slovenska pozitivní.

Není pro vás problémem, že prezident Slovenské republiky udělá knihu exkluzivních rozhovorů s člověkem, který je zřejmě evidován jako agent StB?
No ano, chtěl jsem se zeptat, zda víte přesně, jak to s ním bylo.
Evidence, pokud víme, nebyla vyvrácena.

Jak se stavíte potom k těm, kdo pracují třeba v českém parlamentu a rozhodují o zákonech?
Špatně.

Ano...
O vás se člověk také dočte, že jste jako federální generální prokurátor zhatil vyšetřování ztráty spisu StB, který byl údajně veden na Vladimíra Mečiara. Svazek se měl jmenovat Doktor a měl zmizet z Tisový vily.
Já byl opravdu generálním prokurátorem České a Slovenské federativní republiky, ale tuto kauzu řešil generální prokurátor Slovenska.

Vaši kandidaturu přímo podpořil ultranacionalista a žilinský primátor Ján Slota, známý výrokem, že by "nejradši poslal do Budapešti slovenské tanky". Stál za vámi také Stanislav Pánis, který obdivuje Tisův fašistický režim. Zařadil byste se spíš mezi socialisty, ke středu, nebo mezi národovce?
Výroky Sloty je třeba brát vždycky v kontextu. S mnoha z nich nesouhlasím.

Kam se tedy řadíte?
Kandidoval jsem jako prezident, který má sociální cítění, ale myslí národně. To neznamená, že neuznávám hodnoty jiných národů a národností. Ale myslím si, že i když jsme členy Evropské unie, ten státonárodní zájem musí být.

Byl byste ochoten kupříkladu pro slovenské Romy zavést nějakou formu pozitivní diskriminace? Třeba ve vzdělání...
Jsem proti jakékoli diskriminaci. Všichni jsme si rovni, máme povinnost postarat se sami o sebe. V některých případech je ale solidarita potřebná. Jenže nedá se pomáhat někomu, kdo nechce.

Jste věřící?
Ano.

Praktikujete?
Ne příliš. Jsem vlažný katolík. Rodiče byli katolíci.

Jste odvážný, zásadový, nebo sám sebe vidíte spíš jako člověka slabého, "proplouvače"?
Mám svoji filozofii, ve které jdu od začátku a kterou stále říkám. Určitě nejsem zvyklý prohrávat.

Můžete tu filozofii blíže charakterizovat?
Rád pomáhám druhým.

Prý jste na právech učil Roberta Fica a Vladimíra Mečiara...
Ano. Mečiar byl dálkový student. Kdybyste se mu podívali do indexu, našli byste většinou jedničky. U Fica také.

Zastupujete Slovensko navenek. Jakými jazyky hovoříte?
Umím rusky a částečně německy, ale ne, že bych to měl jako rodnou řeč.

Cítíte to jako handicap?
Při jednáních určitě ne. Spíše při osobních setkáních, kdy bych něco rád řekl, ale musím dlouho lovit slova. Čas možná ukáže, že i tento handicap odstraním.

Máte osobní vzor? Ke komu vzhlížíte?
Například Gándhí a Churchill. Churchilla si vážím pro jeho neústupnost, politickou tvrdost. A Gándhí? To byl národovec duší i tělem, obětoval všecko pro to, aby Indii dostal do postavení suverénního státu.

A ze slovenských politiků?
Ľudovít Štúr vystupoval v uherském sněmu s podněty, které zachovaly Slovensko, slovenský jazyk. Dnešní státnost můžeme odvíjet od jeho iniciativ. A z novodobých politiků je to jednoznačně Alexander Dubček.

Socialista a národovec. Štúr se opíral o ideu slovanské vzájemnosti. Ve Slovanech spatřoval vyšší dějinný vývoj, jejich budoucnost spojoval s Ruskem. S tím souhlasíte?
To nebyl jen Štúr, i někteří čeští národovci věřili v sílu Slovanů. Dnes je politická situace jiná. Slovanství nehraje takovou roli, jakou si představovali národní buditelé. Přesto si myslím, že jejich idea slovanské soudržnosti platí a měla by platit do budoucna. Možná i ve vztahu k Evropské unii. Takže má to svoji myšlenku, má to svoje poslání. 

I hlubší vztah s Ruskem?
Vztah s Ruskem potřebujeme. Neumím si představit, že bychom svoji ekonomickou, kulturní či společenskou politiku chtěli od Ruska odtrhnout. Ignorovat vztahy s ním by bylo přinejmenším chybné.

Budete Slovensko orientovat více k Rusku?
Já budu Slovensko orientovat na Unii. I když k ní mám výhrady. Není jen společností vymalovanou růžovými barvami.

Kde vidíte největší problém Evropské unie?
Je to byrokratický mamut. Ale mám jinou obavu. Vysvětlím ji na příkladu Československa. Češi a Slováci jsou si jako národy tak blízcí jako žádné jiné na světě. A přitom jsme nenašli společnou cestu. Rozešli jsme se proto, že jsme nedokázali vyrovnat sociální poměry mezi občany Slovenska a Česka. A nejenom v sociální, ale i v zahraničněpolitické a ekonomické oblasti. Občan Slovenska byl ve svém postavem sociálně níže. Příklad: Učitel na stejném stupni školy na Slovensku, ve srovnatelném městě, měl mnohem nižší plat než v Čechách. Nebo si vezměte velvyslance. Neexistovalo rozdělení vyjádřené aritmeticky; Slováci prostě tahali za kratší konec. Bojím se, aby se toto nestalo v Evropské unii. Abychom se my Slováci, Češi, či Maďaři nedostali do této polohy.

Vaše žena podniká ve stavebnictví. Dominuje ve vaší domácnosti ona, nebo vy?
Mám vydařené manželství, rozumíme si, ale ta dominance je přece jenom asi u mě.

Na kolik odhadujete svůj majetek?
Mám dům v Limbachu (milionářská čtvrť v okrese Pezinok, pozn. red.), byt v Bratislavě, dvě auta, jedno čtrnáctileté, se kterým jsem ještě i závodil, a škodovku Superb. Manželka je spolumajitelkou obytného domu v Bratislavě z restituce po rodičích.

Dokážete majetek odhadnout ve slovenských korunách?
Pohybuje se v milionových hodnotách. Chudý určitě nejsem.

Kolik bere slovenský prezident?
Ještě to nevím. V novinách psali, že je to snad sto dvacet tisíc korun.

To je dost málo.
No, tak málo..., kdybych to porovnával s jinými prezidenty, tak málo. Ale pro mě jako osobu to není málo.

Na začiatok stránky
Verzia pre tlač
© 2005 Kancelária prezidenta SR. Spracované v redakčnom systéme SwiftSite spoločnosti ELET.  [Technické informácie]